IZRAEL vs. IRÁN
Projevy íránského prezidenta Mahmuda Ahmadinežada, popírající
holocaust a navrhující, aby Evropané anebo Američané poskytli Židům
prostor „někde v Alašce anebo v Německu či Rakousku“ namísto „území,
patřící Palestincům“, jsou zajisté vedeny fanatickým pan-moslimským
ideologickým přesvědčením, avšak nelze odhlédnout ani od jejich
aktuálního politického kontextu. Dávno předtím, než Írán začal uvažovat
o vyvinutí jaderného průmyslu a jaderných zbraní, už organizoval a
financoval vojenské akce proti Izraeli. Činnost libanonské Hizbolly na
izraelských hranicích je zcela nepochybně řízena z Teheránu (a ovšem
také z Damašku).
Íránská jaderná hrozba proto pro Izrael představuje reálné
nebezpečí a bylo by nerozumné, kdyby izraelské vedení tuto hrozbu
ignorovalo. Mezi Íránem a Izraelem se už nyní vede jakási psychologická
válka vzájemných prohlášení a hrozeb. Když v Teheránu předvedli
dlouhonosné rakety, které jsou s to zasáhnout kteroukoli část Izraele,
Izrael demonstrativně uskutečnil úspěšnou zkoušku rakety „Chec“
(„Šíp“), která dokáže sestřelit za letu kteroukoli raketu vystřelenou
směrem na Izrael. V Izraeli se ozvaly hlasy, podle kterých se Izrael
nezalekne jednostranné preventivní akce, aby zničil jaderná zařízení
Íránu – tak, jak učinil v roce 1981, když bombardoval a zničil irácký
atomový reaktor Osiris, a tak zamezil (anebo velmi významně oddálil)
irácké jaderné zbrojení. Na odpověď nebylo třeba dlouho čekat: íránský
mluvčí prohlásil, že íránská odpověď na každý izraelský útok bude
„bolestivá a hrůzná“.
Jenže analogie mezi Irákem z roku 1981 a Íránem v roce 2005
pokulhává. Za prvé, fanatický íránský režim je mnohem nebezpečnější,
než byl irácký před 25 lety, a světové společenství si jeho
nebezpečnost velmi dobře uvědomuje. Kdyby se jaderné zbraně dostaly do
rukou nynějšího íránského vedení, znamenalo by to hrozbu nejenom pro
Izrael, nýbrž také pro Evropu a jiné části světa. Už proto je
mezinárodní dosah nynějšího problému s Íránem mnohem výraznější, než
byl irácký problém před 25 lety. Izraelské vedení si uvědomuje (a také
to při každé příležitosti veřejně prohlašuje), že zájmem Izraele je,
aby nebyl středobodem boje proti íránskému jadernému zbrojení, protože
tím by oddálil jiné státy od účasti v řešení problému – zejména kdyby
Izrael vystoupil předčasně, třeba v protikladu se zájmy a s vůlí
Spojených států nebo Evropské unie.
Zcela různé jsou také vojenské a technické podmínky případné
izraelské vojenské akce, než byly v roce 1981 v Iráku. V Iráku bylo
třeba zničit jediný reaktor a tuto misi mohla splnit a také splnila
jediná letka, která se na cestě do Iráku prakticky nesetkala s žádným
leteckým odporem. Íránská jaderná zařízení jsou roztroušena, vzdálenost
je mnohem větší, kdyby akce nebyla předem domluvena, bylo by asi třeba
překonat případný odpor amerických leteckých sil v Iráku, pro
uskutečnění úspěšné akce by bylo zapotřebí tak mohutné letecké síly,
jakými Izrael prostě nedisponuje. A i – z hlediska útočníků – v
nejlepším případě by útok vedl jen ke zpomalení íránských jaderných
příprav, nikoli k jejich likvidaci – jak na to upozornil předseda
Mezinárodní atomové komise, laureát Nobelovy Ceny míru, Muhammad
el-Baradei, s jehož názorem souhlasí také převážná většina izraelských
expertů.
Přes to všechno se případný izraelský úder proti íránským
jaderným zařízením stal v poslední době diskusním tématem v izraelské
veřejnosti. Rozjitřilo ji, když náčelník generálního štábu, generál Dan
Chaluc prohlásil, že do března příštího roku dospěje íránský jaderný
vývoj do „nezvratitelného“ stadia, a tudíž je nutná rychlá preventivní
akce. Svou hřivnou přispěl anglický týdenník Sunday Times, podle něhož
premier Ariel Šaron už dal rozkaz k napadení íránských zařízení v
březnu 2006. Mluvčí premiera sice zprávu dementoval a posměšně
poznamenal, že Sunday Times asi má informace o plánech, o nichž zatím
neví ani sám premier – ale fakt, že v Izraeli budou v březnu volby,
dodal tvrzení britského týdeníku jakési zdání věrohodnosti. Zejména
když bývalý premier Benjamin Netanjahu, jenž se nyní chce stát
předsedou strany Likud (opuštěnou Šaronem), prohlásil, že bude-li
zvolen premierem (což je nanejvýš nepravděpodobné), udělá v Íránu to,
„co v roce 1981 udělal tehdejší premier Menachem Begin“, čili napadne
íránská jaderná zařízení.
Velká většina izraelských politiků i expertů označuje
Netanjahuovo prohlášení za nejvýš nezodpovědné a neseriózní.
Uskutečnění jeho hrozby se zdá velmi nereálné; naproti tomu realitou
je, že „íránská problematika“ se stala součástí izraelské volební
kampaně. Na druhé straně, i když ve volební kampani často zaznívají
neseriózní a nezodpovědná prohlášení – tato prohlášení by neměla
zastřít fakt, že íránská jaderná hrozba je realitou, s níž by se
mezinárodní společenství mělo vypořádat dokud je čas.
Autor: Yehuda Lahav
Komentáře
Přehled komentářů
Iran dokaze minimalne od roku 2004 zasahnout uzemi Izraele. Neudelal to.
Re: Pripominka
(Pjotr, 12. 3. 2012 15:37)Protože tady nejde jen o zásah, ale o celej konflikt na kterej Iran nemá a nic by mu nepomohlo někam prásknnout pár kilo TNT, naproti tomu atomovka by už dokázala Irazel celkem solidně zdemolovat, to už by za tu jednu ránu stálo
Pripominka
(Pripominka, 11. 7. 2008 9:37)