KURDISTÁN: bezpečný IRÁK
23. 2. 2007
Vnitrostátní telefonát do Bagdádu stojí tolik, co hovor do Prahy a v
každé provincii provozuje síť mobilů jiný operátor. Satelitní anténa
trčí snad z každé střechy, ale elektřina je k dispozici jen dvě hodiny
denně. Městské ulice teprve nyní dostávají jména a s platební kartou
mnoho nepořídíte.
...
"Z mobilu tam volá snad každý. Jestli jdou po ulici nebo řídí auto, moc nerozlišují, stejně si povídají aspoň půl hodiny. A to je telefonování za jízdy zakázané," začíná vzpomínat František Fuksa, který se před měsícem vrátil z ročního pobytu v Kurdistánu, kde působil jako poradce tamní vlády. "Ještě na začátku roku stála SIM karta 100 amerických dolarů, než jsem odjížděl, přišla už jen na čtvrtinu," pokračuje. V současnosti jsou tam už běžné stánky oblepené papíry s telefonními čísly SIM karet, jež si zde můžete koupit. Snížení ceny se rychle promítlo do rozšíření mobilních telefonů. Kurdové už je berou jako samozřejmost. Zde však podobnost s poměry, jež známe z našich luhů a hájů, končí. V Kurdistánu totiž operátoři nenabízejí tarifní programy. Každý tak používá předplacenou kartu a věčně shání kupón na dobití kreditu. Běžně totiž jeden hovor trvá déle než půl hodiny. Systém předplacených karet se používá i na pevných linkách. "Obyčejný stolní telefon jsem viděl jen výjimečně, většinou mají bezšňůrové přístroje. Protože všichni bydlí v domech nebo domcích, je to praktičtější," přibližuje bývalý poradce.
...
Telefonní budky byste však v kurdských městech hledali marně. Jejich funkci ovšem bez problémů zastupují nejrůznější obchůdky, z nichž je možné za poplatek telefonovat. "Místní hovory jsou lacinější než v Čechách. Ale za volání z Erbilu do Bagdádu už zaplatíte tolik, co za mezistátní hovor do Prahy," říká Fuksa. Laciné hovorné je jen v rámci jedné sítě. A protože každou provincii v Kurdistánu (i celém Iráku) obhospodařuje vždy jeden operátor, cena utěšeně naroste. Najednou se místo v deseticentech počítá dolarech. Kurdům, kteří celkem hojně posílají i zprávy SMS v arabštině, mobilní telefony ovlivňují život víc, než by tuzemce mohlo napadnout. "Městským čtvrtím říkají podle toho, co vidí na mobilu, když v té čtvrti jsou. A protože tyhle názvy namnoze neodpovídají původním názvům, místopis se rychle mění," usmívá se poradce. Koho by napadlo, že si lidé přejmenují svoji čtvrť podle jména buňky mobilní sítě? Ulice přitom teprve nyní dostávají jména, jak to známe z našich zemí.
...
Podle toho, co viděl i u některých svých tamních spolupracovníků, umožňují mobily také snazší komunikaci mezi muži a ženami. Ta se u většinové muslimské populace normálně řídí pravidly koránu. O nějakém nezávazném povídání neřkuli randění se tedy nedá mluvit. Mobily a SMS přeci jen umožňují kontakt bez rizika. "Ale ani tohle jim nevydrží dlouho. Nikdy nevědí, kdy se pečlivý bratr podívá, s kým si jeho sestra tak často píše. A pak by začaly problémy," usmívá se František Fuksa.
...
Internetové kavárny se v severním Iráku objevily asi před rokem a docela rychle jich přibývá. Například stahování velkých dokumentů je proto zatím lepší nezkoušet. "Třeba jednou v Erbilu jsem v internetové kavárně psal asi tři čtvrtě hodiny docela složitý text, abych jej rovnou poslal mailem. Šéf podniku ale najednou vypnul všechny počítače, protože s nimi chtěl čert ví co dělat. Samozřejmě na to nikoho neupozornil a já to neměl uložené," vypráví. Za připojení z kavárny se platí od jednoho do jednoho a půl dolaru za hodinu. Nízkou cenu však vyvažuje nízká kvalita služby. Nicméně Kurdové i za těchto podmínek v kavárnách běžně hledají obchodní nabídky nebo si vybírají auta. Ovšem internetové obchody, jak je známe z tuzemska, tam nefungují.
...
Tamní banky totiž zatím nedělají bezhotovostní platby. Ony se tam prakticky nedělají ani převody peněz. Platební karty jsou vlastně také k ničemu. Role hotovosti je tak v Kurdistánu zatím nezastupitelná. "Hodně rychle se v poslední době zvětšuje nabídka internetu do domácnosti nebo firmy. Cena za měsíc se pohybuje mezi 40 až 50 dolary (necelá tisícovka až zhruba 1 200 korun). Leckterá domácnost tak má lepší připojení než vládní instituce." Na ministerstvu pro elektřinu (Ministry of Electricity), kde František Fuksa působil, mělo k světové síti připojení asi pět lidí.
...
Irácký Kurdistán má všeho všudy dvě vodní elektrárny. Do míst, která jsou připojena k rozvodné síti, tak elektřina proudí jen dvě hodiny denně. "Lidé mají elektřinu od státu zadarmo, takže když je, svítí všechno jako Las Vegas," vzpomíná Fuksa. Firmy za dodávky platí, ale jen pakatel. "Tohle se tam těžko vysvětluje, že když je elektřiny málo, nemůže být zadarmo," přibližuje poměry. Další energetický zdroj představují komerčně provozované naftové generátory pro blok domů. Platí se podle odebraných ampérů. Elektřina z nich se rozvádí k odběratelům prostřednictvím zvonkového drátu. Vidět takovou místní rozvodnou síť by evropským revizním technikům způsobilo nejednu bezesnou noc. Dodávky z generátorů ovšem také nejsou nepřetržité.
...
Proto na dvorcích mívají lidé ještě domácí benzínové agregáty. Na rozdíl od těch velkých "blokových" jde obvykle o nepříjemně hlučná zařízení. "Zapínají se jen v případě opravdové nutnosti," říká bývalý poradce. Firmy si samozřejmě pořizují vlastní agregáty. Vlastní agregáty jsou také jediným zdrojem energie ve vesnicích, do nichž zatím nesahá elektrické vedení. A těch je většina. "Jednou z výjimek je pohraniční vesnice Hadži Ometán a část okresu Čoman na východě země. Tam je již připojení k vedení, jež se staví z Íránu." "Mimochodem, stejně jako k elektřině zadarmo, přistupují místní bohužel i k dodávkám vody. Pokud voda z kohoutku teče, tak se kolikrát ani neobtěžují jej zavřít. A když už neteče, tak prostě neteče," popisuje poradce.
...
V zemi samozřejmě jsou normální benzínové pumpy, ale věčně zejí prázdnotou. "Benzín ze státních dodávek je tam na příděl, litr stojí asi našich pět korun. Jenže Kurdové jezdí pořád, takže příděl rychle vyčerpají. Potom buď musí auto odstavit, nebo nakupovat jinde. Samozřejmě za víc, často i litr za dolar, což zase nejde dohromady s jejich nízkými platy." Benzín z Íránu, Turecka nebo Sýrie místní rozeznávají podle barvy. A nakupovat jej mohou v unikátních mobilních benzínových stanicích. "Ty poznáte podle zápachu benzínu na hony daleko. Chlapík prostě vyvalí z dodávky pár plastových sudů, na jeden z nich si sedne, zapálí cigáro a čeká na zákazníky. K výbuchu prý dochází jen zřídka," vrtí hlavou. "Nikdy jsem bohužel neměl fotoaparát u sebe, když byla takováhle pumpa v dohledu," dodává František Fuksa.
...
"Kurdové se rádi fotografují. Arabové ne. Aspoň podle mých zkušeností." Sami ovšem fotoaparáty nepoužívají. A pokud ano, tak ty v mobilech. Není prý ani problém pořídit snímek ženy, ale vždy je potřeba, aby u toho sekundoval bratr nebo manžel. Na televizi podle Fuksy místní "čučí" neustále, velký zájem mají lidé o zprávy. Ač to je překvapivé, funguje také standardní i satelitní kurdské vysílání. "Satelitní přijímače byla snad první moderní technika, která do země přišla," uvažuje. "Satelit na střeše má každý, kdo má elektřinu." V prodeji jsou běžně magnetofony, přehrávače CD a DVD, fotoaparáty nebo počítače. Samozřejmě také baterie všech možných typů, jejichž ceny se pohybují v přepočtu od 15 do 30 korun. Prodává se i evropská a americká hudba, prim ale stále hraje místní muzika.
...
Hodně se prodává elektronika z Jižní Koreje či Tchajwanu, jež představuje cenovou střední třídu. Nejdražší je toto zboží z Evropy, nejlevnější je čínské. "S čínskými výrobky mám z Kurdistánu jen špatné zkušenosti, fungovaly opravdu jen pár dnů nebo týdnů. To, co si z Číny můžeme koupit v Čechách, je o řád lepší," dodává František Fuksa.
...
Autor: Přemysl Souček
...
"Z mobilu tam volá snad každý. Jestli jdou po ulici nebo řídí auto, moc nerozlišují, stejně si povídají aspoň půl hodiny. A to je telefonování za jízdy zakázané," začíná vzpomínat František Fuksa, který se před měsícem vrátil z ročního pobytu v Kurdistánu, kde působil jako poradce tamní vlády. "Ještě na začátku roku stála SIM karta 100 amerických dolarů, než jsem odjížděl, přišla už jen na čtvrtinu," pokračuje. V současnosti jsou tam už běžné stánky oblepené papíry s telefonními čísly SIM karet, jež si zde můžete koupit. Snížení ceny se rychle promítlo do rozšíření mobilních telefonů. Kurdové už je berou jako samozřejmost. Zde však podobnost s poměry, jež známe z našich luhů a hájů, končí. V Kurdistánu totiž operátoři nenabízejí tarifní programy. Každý tak používá předplacenou kartu a věčně shání kupón na dobití kreditu. Běžně totiž jeden hovor trvá déle než půl hodiny. Systém předplacených karet se používá i na pevných linkách. "Obyčejný stolní telefon jsem viděl jen výjimečně, většinou mají bezšňůrové přístroje. Protože všichni bydlí v domech nebo domcích, je to praktičtější," přibližuje bývalý poradce.
...
Telefonní budky byste však v kurdských městech hledali marně. Jejich funkci ovšem bez problémů zastupují nejrůznější obchůdky, z nichž je možné za poplatek telefonovat. "Místní hovory jsou lacinější než v Čechách. Ale za volání z Erbilu do Bagdádu už zaplatíte tolik, co za mezistátní hovor do Prahy," říká Fuksa. Laciné hovorné je jen v rámci jedné sítě. A protože každou provincii v Kurdistánu (i celém Iráku) obhospodařuje vždy jeden operátor, cena utěšeně naroste. Najednou se místo v deseticentech počítá dolarech. Kurdům, kteří celkem hojně posílají i zprávy SMS v arabštině, mobilní telefony ovlivňují život víc, než by tuzemce mohlo napadnout. "Městským čtvrtím říkají podle toho, co vidí na mobilu, když v té čtvrti jsou. A protože tyhle názvy namnoze neodpovídají původním názvům, místopis se rychle mění," usmívá se poradce. Koho by napadlo, že si lidé přejmenují svoji čtvrť podle jména buňky mobilní sítě? Ulice přitom teprve nyní dostávají jména, jak to známe z našich zemí.
...
Podle toho, co viděl i u některých svých tamních spolupracovníků, umožňují mobily také snazší komunikaci mezi muži a ženami. Ta se u většinové muslimské populace normálně řídí pravidly koránu. O nějakém nezávazném povídání neřkuli randění se tedy nedá mluvit. Mobily a SMS přeci jen umožňují kontakt bez rizika. "Ale ani tohle jim nevydrží dlouho. Nikdy nevědí, kdy se pečlivý bratr podívá, s kým si jeho sestra tak často píše. A pak by začaly problémy," usmívá se František Fuksa.
...
Internetové kavárny se v severním Iráku objevily asi před rokem a docela rychle jich přibývá. Například stahování velkých dokumentů je proto zatím lepší nezkoušet. "Třeba jednou v Erbilu jsem v internetové kavárně psal asi tři čtvrtě hodiny docela složitý text, abych jej rovnou poslal mailem. Šéf podniku ale najednou vypnul všechny počítače, protože s nimi chtěl čert ví co dělat. Samozřejmě na to nikoho neupozornil a já to neměl uložené," vypráví. Za připojení z kavárny se platí od jednoho do jednoho a půl dolaru za hodinu. Nízkou cenu však vyvažuje nízká kvalita služby. Nicméně Kurdové i za těchto podmínek v kavárnách běžně hledají obchodní nabídky nebo si vybírají auta. Ovšem internetové obchody, jak je známe z tuzemska, tam nefungují.
...
Tamní banky totiž zatím nedělají bezhotovostní platby. Ony se tam prakticky nedělají ani převody peněz. Platební karty jsou vlastně také k ničemu. Role hotovosti je tak v Kurdistánu zatím nezastupitelná. "Hodně rychle se v poslední době zvětšuje nabídka internetu do domácnosti nebo firmy. Cena za měsíc se pohybuje mezi 40 až 50 dolary (necelá tisícovka až zhruba 1 200 korun). Leckterá domácnost tak má lepší připojení než vládní instituce." Na ministerstvu pro elektřinu (Ministry of Electricity), kde František Fuksa působil, mělo k světové síti připojení asi pět lidí.
...
Irácký Kurdistán má všeho všudy dvě vodní elektrárny. Do míst, která jsou připojena k rozvodné síti, tak elektřina proudí jen dvě hodiny denně. "Lidé mají elektřinu od státu zadarmo, takže když je, svítí všechno jako Las Vegas," vzpomíná Fuksa. Firmy za dodávky platí, ale jen pakatel. "Tohle se tam těžko vysvětluje, že když je elektřiny málo, nemůže být zadarmo," přibližuje poměry. Další energetický zdroj představují komerčně provozované naftové generátory pro blok domů. Platí se podle odebraných ampérů. Elektřina z nich se rozvádí k odběratelům prostřednictvím zvonkového drátu. Vidět takovou místní rozvodnou síť by evropským revizním technikům způsobilo nejednu bezesnou noc. Dodávky z generátorů ovšem také nejsou nepřetržité.
...
Proto na dvorcích mívají lidé ještě domácí benzínové agregáty. Na rozdíl od těch velkých "blokových" jde obvykle o nepříjemně hlučná zařízení. "Zapínají se jen v případě opravdové nutnosti," říká bývalý poradce. Firmy si samozřejmě pořizují vlastní agregáty. Vlastní agregáty jsou také jediným zdrojem energie ve vesnicích, do nichž zatím nesahá elektrické vedení. A těch je většina. "Jednou z výjimek je pohraniční vesnice Hadži Ometán a část okresu Čoman na východě země. Tam je již připojení k vedení, jež se staví z Íránu." "Mimochodem, stejně jako k elektřině zadarmo, přistupují místní bohužel i k dodávkám vody. Pokud voda z kohoutku teče, tak se kolikrát ani neobtěžují jej zavřít. A když už neteče, tak prostě neteče," popisuje poradce.
...
V zemi samozřejmě jsou normální benzínové pumpy, ale věčně zejí prázdnotou. "Benzín ze státních dodávek je tam na příděl, litr stojí asi našich pět korun. Jenže Kurdové jezdí pořád, takže příděl rychle vyčerpají. Potom buď musí auto odstavit, nebo nakupovat jinde. Samozřejmě za víc, často i litr za dolar, což zase nejde dohromady s jejich nízkými platy." Benzín z Íránu, Turecka nebo Sýrie místní rozeznávají podle barvy. A nakupovat jej mohou v unikátních mobilních benzínových stanicích. "Ty poznáte podle zápachu benzínu na hony daleko. Chlapík prostě vyvalí z dodávky pár plastových sudů, na jeden z nich si sedne, zapálí cigáro a čeká na zákazníky. K výbuchu prý dochází jen zřídka," vrtí hlavou. "Nikdy jsem bohužel neměl fotoaparát u sebe, když byla takováhle pumpa v dohledu," dodává František Fuksa.
...
"Kurdové se rádi fotografují. Arabové ne. Aspoň podle mých zkušeností." Sami ovšem fotoaparáty nepoužívají. A pokud ano, tak ty v mobilech. Není prý ani problém pořídit snímek ženy, ale vždy je potřeba, aby u toho sekundoval bratr nebo manžel. Na televizi podle Fuksy místní "čučí" neustále, velký zájem mají lidé o zprávy. Ač to je překvapivé, funguje také standardní i satelitní kurdské vysílání. "Satelitní přijímače byla snad první moderní technika, která do země přišla," uvažuje. "Satelit na střeše má každý, kdo má elektřinu." V prodeji jsou běžně magnetofony, přehrávače CD a DVD, fotoaparáty nebo počítače. Samozřejmě také baterie všech možných typů, jejichž ceny se pohybují v přepočtu od 15 do 30 korun. Prodává se i evropská a americká hudba, prim ale stále hraje místní muzika.
...
Hodně se prodává elektronika z Jižní Koreje či Tchajwanu, jež představuje cenovou střední třídu. Nejdražší je toto zboží z Evropy, nejlevnější je čínské. "S čínskými výrobky mám z Kurdistánu jen špatné zkušenosti, fungovaly opravdu jen pár dnů nebo týdnů. To, co si z Číny můžeme koupit v Čechách, je o řád lepší," dodává František Fuksa.
...
Autor: Přemysl Souček
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář